Pidžum

Pidžum

O Pidžum!

Klo se víry tla?

O Pidžum!

Klo se mastela!

O Pidžum

Klo se tráská

Klo vemláská

v latky v latky…

v latky peronatky

O Pidžum!

Klo trek tova lá?

O Pidžum!

Bode mo malá?

O Pidžum!

Tře ve datsi kla!

Tře ve la trikla!

O Pidžum!

Klukvatraláta?

klakupenaláta!

Překlad do aj:

Pidgum

Oh Pidgum!

Koo zet teer hy?

Oh Pidgum!

Koo zet mear hy?

Oh Pidžum

Koo zet cottyfale

Koo mloskytale

po setlic po setlic

setlic settlelic!

Oh Pidgum

Koo tresk medictly?

Oh Pidgum

Sall oose fenictly?

Oh Pidgum

Tow op minetow is!

Tow oklopine owis

Oh Pidgum!

Seenopelis?

Sanklovenis.

Pasy do Peřinek

Pasy do Peřinek

Scéna první 

První rádce: To je hrůza! To je hrůza!

Druhý rádce: Co tady vykřikujete pane rádce! Víte, že Jeho výsost císař odpočívá po náročné cestě.

První rádce: Vy jste to neviděl? Učitelé odmítají učit! Shromáždili se v podhradí a protestují!

Druhý rádce: Tak poradíme císaři, ať jim řekne vlídná slova a slíbí jim, že dostanou přidáno. 

První rádce: Jen to ne!

Druhý rádce: Ale jen slíbí! Poradíme mu, ať to jen slíbí a tentokrát si pohlídáme, aby ty peníze nedával, komu nemá!

První rádce: Ale o to se nebojím!

Druhý rádce: Jak nebojíte? Vždyť minule omylem přidal místo protestujícímu pekaři neprotestujícímu cukráři, a pak jsme měsíc jedli jen koláče. Věřím, že jsem z toho dostal minimálně cukrovku!

První rádce: Ale vždyť si spletl jen jména. Honza nebo Karel. To je přece to samé.

Druhý rádce: Ano, jen se každý jmenuje jinak.

První rádce: Právě. Ale prosím vás. To nemám namysli. Ať s nimi hlavně nemluví!

Druhý rádce:  Proč by ne! Lidé jeho projevy milují! 

První rádce: Ano, láskou by ho zabili.

Scéna druhá 

První učitel: U nás se nedá učit! Oni to pořád opakují!

Druhý učitel: U vás to opakují? U nás také. I u vás to opakují?

Třetí učitel: U nás to také opakují. Všichni to opakují! Jeho výsost je přece Bůh, všechny děti jsou učeny, aby si z něj brali příklad. A teď se stane tohle!

Druhý učitel: Je to strašné! Musí to skončit! Děti musí být vzdělávané! 

První učitel: Ale jak?

Třetí učitel: Jeho výsost to musí odvolat!

Druhý učitel: Ale to se k panovníkovi nesluší! To ví každé malé dítě. Co řekne Jeho výsost císař, to platí!

První učitel: To je pravda.

Třetí učitel: To máte pravdu.

Druhý učitel: Tak co budeme dělat?

První učitel: No, co budeme dělat?

Třetí učitel: Musíme ho zabít!

První učitel: Vy jste se zbláznil!

Druhý učitel: A co chcete dělat? Nechat děti negramotné? Běhat po světě a dopouštět se takových hříchů, jako to dělají teď?

První učitel: No to nejde, to bychom přišli do pekla všichni.

Třetí učitel: Nejde.

První učitel: Máte pravdu. Musíme ho zabít. 

Scéna třetí

Otec: To už nebudeš říkat, synu!

Syn: Ale budu!

Otec: Ne nebudeš to říkat, synu!

Syn: Proč?

Otec: Protože říkám, že to nebudeš říkat!

Syn: Ale proč?

Otec: Protože ti to zakazuji!

Syn: Ale císař to říká!

Otec: Ale ty to říkat nebudeš!

Syn: Ale budu. Protože v přikázání stojí: Jediného, koho ctíš více než-li otce a matku svou, je císař! A císař to říká!

Otec: A budeš bez večeře!

Syn: Ale dnes jsme už večeřeli!

Otec: Budeš bez druhé večeře!

Scéna čtvrtá 

První rádce: Co budeme dělat?

Druhý rádce: Vzbudíme císaře!

První rádce: Vy jste se zbláznil pane rádce!

Druhý rádce: On vše napraví!

První rádce: Vy jste ho snad včera neslyšel!

Druhý rádce: Neslyšel! Hlídal jsem, aby ho kuchařky neposlouchali. Mluvil přece o gastronomické reformě! Nechceme, aby chtěli protestovat!

První rádce: A protestují?

Druhý rádce: Neprotestují!

První rádce: A víte proč? 

Druhý rádce: Protože Jeho výsost neslyšeli!

První rádce: Nikoliv. Protože o gastronomické reformě nemluvil.

Druhý rádce: Ale kdeže!

První rádce: Ale nekdeže!

Druhý rádce: A o čem mluvil?

První rádce: No já nevím, jestli to chci vyslovovat, ale když jste to neslyšel, tak asi budu muset, ale moc se mi nechce…

Druhý rádce: Ale no tak, radíme společně císaři už dvacet let..

První rádce: To máte pravdu. On mluvil- no mluvil – mluvil o pasu do Peřinek.

Druhý rádce:  ––––––––––––––––––––– Co to vyslovujete!!! ––––

První rádce: (šeptá) Pardon

Druhý rádce: ON mluvil o pasu do Peřinek? Co budeme dělat? Oh císař je nemocen! Oh chudák císař je nemocen! O to se přece na veřejnosti neříká? Co na to říkají jazykojazci?

První rádce: Že je to tragédie. Takový skandál už dlouho nezažili. Naposled, když si princezna Jasmína zapletla do vlasů místo jasmínu lilii.

Druhý rádce: A ještě ke všemu venku stále řvou! Když nechcete vzbudit císaře, jděte jim slíbit za císaře, že jim přidáme peníze. Ať můžeme vyřešit tuhle prekérní situaci, než se to rozšíří a v zemi zavládne organický chaos!

První rádce: Ale oni neprotestují kvůli penězům.

Druhý rádce: Ale prosím vás, nebuďte naivní. Vždycky všichni protestují, protože chtějí peníze. A proto jsme vynalezli co? Sliby!

První rádce: Oni ale protestují kvůli pasu.

Druhý rádce: Jakému pasu?

První rádce: Ale no tak, vy víte.

Druhý rádce: Ne, nevím! Prozraďte mi.

První rádce: Já to tady nemohu vyslovovat.

Druhý rádce: Pane rádce!

První rádce. Dobře. Protestují kvůli PASU DO PEŘINEK!

Druhý rádce: Vankušarija, co to zase říkáte! Jdu prozkoumat situaci! Než mě tu pošlete do pekla!

Scéna pátá

Žáci: My chceme mluvit o pasu! Pasu do peřinek! Paníčelko! Pasy, pasy do Peřinek! Chceme!

Učitelka: Uklidněte se! Dneska si budeme povídat o historii království!

Žákyně: A kdy byly zavedeny první pasy, o kterých mluvil Jeho výsost císař Zimoš?

Učitelka: Žádný pasy nejsou!

Žákyně: Ale jsou. Jeho výsost o nich –

Učitelka: Neexistují! Nikdo o nich nemluvil. Nemluví. Ani mluvit nebude.

Žák: Ale existují!

Žákyně: Ano.

Žák: Jeho výsost o tom mluvila!

Žáci. My chceme pasy. My chceme pasy!

Učitelka: A dost!

Žáci: My chceme pasy! My chceme pasy!

Učitelka: Říkám dost!!!!

Žáci: My chceme pasy!!!!

Scéna šestá

Druhý rádce: Co se to tady děje!

První učitel: Chceme císaře!

Druhý rádce: Císař odpočívá po náročné cestě.

Druhý učitel: Tak ho probuďte.

Druhý rádce: Jeho Výsost císař žádal, aby nebyl nikým rušen.

Druhý učitel: Když ho nechcete vzbudit vy, vzbudíme ho sami! Slyšíte přátelé? Jeho Výsost císař spinká! Musíme ho probudit. 

Druhý rádce: Přestaňte, dyť mi ohluchneme a císaře to stejně nevzbudí.

První učitel: To se ještě uvidí.

Scéna semdá

První rádce: Pane rádce, proč venku tolik řvou? Nešel jste si s nimi promluvit?

Druhý rádce: I šel.

První rádce: Tak proč stále dělají takový hluk? Co jste jim slíbil?

Druhý rádce: Nic jsem jim neslíbil.

První rádce: Pane rádce, proč jste jim nic neslíbil?

Druhý rádce: Chtěli vzbudit císaře.

První rádce: To je skandál! Císař se budit nesmí, vždyť odpočívá po náročné cestě!

Druhý rádce: Musíme ale něco dělat! Rozmáhá se nám tady chaos!

První rádce: Počkáme, až se císař vzbudí, pak mu poradíme, aby si nechal zavolat lékaře.

Druhý rádce: Na co lékaře. Je císař nemocen?

První rádce: Může snad být někdo zdráv, když říká takové věci?

Druhý rádce: Vy rouhači! Vy tady naznačujete, že císař má něco s hlavou?

První rádce: Ale no tak, pane rádce, nechovejte se, jako když se vůbec neznáme. Sám dobře víte, že Jeho výsost císař nemocen není!

Druhý rádce: Ale právě jste říkal, že je, že budeme volat lékaře!

První rádce: Ano, to budeme.

Druhý rádce: Ale –

První rádce: Císař není nemocen, ale také se za svá slova nemůže omluvit, pokud nebyl nemocen.

Druhý rádce: Já vám nerozumím!

První rádce: Císař musí být prohlášen za nemocného, aby se mohl omluvit za svá slova!

Druhý rádce: Tak je nemocen, nebo není?

První rádce: Není! Ale podplatíme lékaře, aby byl!

Druhý rádce: Vy si přejete, aby byl císař nemocen? To už neříkejte, nebo vás budu muset vsadit do žaláře!

První rádce: Ale co to plácáte, pane rádce. Jen podplatíme lékaře, aby potvrdil, že císař byl nemocen, i když není nemocen.

Druhý rádce: Proč bychom to dělali!

První rádce: Aby se císař mohl omluvit!

Druhý rádce: Vy chcete, aby lhal. To je neslýchané!

První rádce: Nebylo by to poprvé!

Druhý rádce: Co to říkáte o našem císaři! Půjdete za mříže! Stráže! 

První rádce: Kam mě to vlečete. Stráže! Odvěďte jeho do žaláře ne mě! 

Druhý rádce: Stráže! Dejte tady pana rádce do žaláře!

První rádce: Stráže! Dejte tady pana druhého rádce do žaláře!

Scéna osmá

První rádce: To jste tomu pomohl. Teď jsme v žaláři oba.

Druhý rádce: Co bude s císařem?

První rádce: Pravděpodobně ho zabijí.

Druhý rádce: Zabijí? Vy jste se zbláznil.

První rádce. Ano, zabijí ho kvůli vám.

Druhý rádce: Kvůli mně?

První rádce: Ano, kvůli vám.

Druhý rádce: Co tím myslíte?

První rádce: Že jsme mohli zachránit císaře malou lstí, ale vy jste nás vsadil do žaláře!

Druhý rádce: Já sem poslal jen vás. Vy jste sem poslal mě!

První rádce: Vankušarija!  Mlčte už! Císař je mrtev.

Scéna devátá

První učitel: Stráže, pusťte nás k císaři! Říkáme, pusťte nás k císaři. 

Druhý učitel: Budeme muset vniknout do zámku násilím. Stráže nás nepustí.

První učitel: Ano! Přátelé, pojďte, zabijte stráže!

(řinčení mečů)

Scéna desátá

První učitel: Výsosti vstávejte, přišli jsme vás zabít za to, co jste řekl. Děti ve školách nemluví o ničem jiném než o pasech do Peřinek, které jste zmínil ve svém projevu k lidu. Musíte zemřít a nový císař vše napraví.

Císař Zimoš: Tak zaprvé, jak jistě víte, císař se oslovuje Vaše Výsosti, nikoliv jen Výsosti. To kdybyste vystudoval alespoň základní školu, tak byste to jistě věděl. Za druhé, já Zimoš I. jsem si nepřál být rušen, pokud mě chcete zabít, budete muset počkat, až se samovolně proberu ze spánku a rozhodnu se, že už si přeji být rušen. Za třetí, kde mám svoje rádce?

Druhý učitel: Pššššt. Já vám to říkal, musíme počkat, až se Jeho Výsost vyspí. Pak ho můžeme ve veškerém protokolu zabít.

Třetí učitel: Jsem pro. Zabijeme ho, ale hezky podle protokolu.

První učitel: Dobrá tedy, necháme vás odpočinout, a pak vás zabijeme.

Druhý učitel: Domluveno.

První učitel: Odcházíme. Přijdeme vás zabít podle protokolu!

Císař Zimoš: Ehm. Kdybyste nebyli tak natvrdlí jako staré brambory, dávno byste si všimli, že už krvácím, váš kolega evidentně hluchý jak patrona a blbý jak cimbál mě probodl – Ah. Umírám. Nechť vás dopoučí moji rádcové, kteří jsou sice tupý jak lžíce, ale tupější než vy nebudou! Sbohem!

Kuchyně jménem Kulička

“Slyšíš to?”

“Co?”

“No právě. To je ticho. Nejhorší, co může přijít, je ticho. Podívej.”

Ve vzduchu je ještě cítit křik, který se před vteřinou dvouhlasně rval v kuchyni. Je cítit ucpanou trubkou, která hnízdí hluboko pod dřezem vrchovatého nádobí. Teď je tu pěšina ticha. Tara se škvírou dívá na dva páry nohou vibrující v tom momentu děsu, stojící na hladině, která se měla každou chvíli zhoupnout do naprostého běsnění.  

Lena se lepí na Taru, drží ji, aby se nepohnula, neudělala ani náznak nebezpečného hluku. Tara je přece jen mladá, hloupá a nedisciplovaná. Vyděšeny jsou i čtyři bílé stěny, jen stěží se drží, aby na místě nezešedly. Jsou to ovšem velmi staré stěny, i paralyzované strachem dokáží narozdíl od Kary nebudit pozornost. 

Lena se úzkostně dívá na malý stolek, na němž se třese špinavá sklenice vody. Nese chudák těžce zvukové vlny. Vypadá jako sebevrah před skokem ze střechy mrakodrapu. V tom Lena odstrčila Taru.

„Co blbneš?” vykřikla Tara, to už se ale sklenice tříštila na zem. Úleva skla plná střepů se zasekávala do všeho, co potkala. Hluk. Vřava. Šílená bolest mlátila do zdi. To se potkala ruka s omítkou. A dva páry nohou spustily dupot a rty někde shora začaly řvát tu svou nesnesitelnou muziku.

“Jednou po tobě něco chci! Jednou. Jedinkrát. Vyvařuju ti tady jak úplná husa – chodím nakupovat, tahám se se vším. Uklízím po tobě to nechutný odporný oblečení! Nech mě bejt, vůbec na mě nešahej! Hulváte!”

“Tak se seber a odejdi, když ti to vadí!”

“Mám odejít. Mám odejít? To myslíš vážně? To fakt myslíš vážně? Jak mi tohle můžeš říct? Ty si vůbec ničeho nevážíš! Jak vůbec můžeš něco takového vyplodit z tý tvý odporný huby? Já, co ti celej život podstrojuju!” Hněv burcoval tepny jako přílivové vlny za divoké bouře, až smetly všechno nádobí nahromaděné na lince. 

“A je to vyřešený,” prohlásil klidně. Otočil se. Odcházel.

Vzduchem proletěla nacucaná houba. Odcházel dál. Všechny talíře z dřezu už byly taky na zemi a malé boty je drtily na kusy.

“Ty ses zbláznila,” otočil se a naznačil, že už vážně odchází. 

Jogurtem dostal do tváře. Lednice se vyprazdňovala do prostoru.Situace byla svou povahu groteskní, ale nikdo se nesmál. Stěny úzkostně šedly a černaly. Kuchyně se zcvrkla strachem už víc jak o jeden metr čtvereční.

Lena se třásla a chránila Taru. Škvíra, kterou přihlížely krvavému běsnění, se otevřela. Nedokázala udržet vzduch plný šílenství.

“Ty jsi normální psychouš! Jdi se léčit! Ženská šílená! Vypadni! Vypadni z mého  bytu!Vypadni i s těmi tvými zatuchlými psisky!” chtěl do ní strčit. Viděl střepy na zemi. Zabít tu ženskou bláznivou, měl by klid. V tom ale spatřil Taru krčíc se za Lenou ve dveřích. 

Lena letěla kopancem přes půlku obýváku, hlavou proletěla oknem. Tara nevědíc co dělat těkala pohledem z okna na milovaného páníčka. Ten tam stál a ztěžka oddechoval. Žena se měnila v sochu, nehybnou, zděšenou. Ani si nevšimla, že se zdi kuchyně zmenšily o další metr. Tak tam stáli nehybní. A zdi už nedokázaly udržet hrůzu ve vzduchu, který naplňoval prostor. Snažily se ho vytlačit. A tak se zmenšovaly a zmenšovaly, až se z nich stala docela malá kulička.

Tara, omluvte ji, byla mladá, se na to dívala z obýváku. Na malou kuličku, která rošťácky ležela před ní a převalovala se ze strany na stranu v prostoru, kde ještě před chvílí byla kuchyně.  Popadla ji radostí do tlamy. Na předchozí situaci už zcela zapomněla. Vyběhla dírou po kuchyni ven a letěla si se svým novým úlovkem hrát. 

Šedá místa barevných lží

Realita dne v tvých ústech mizí
v paměti svírá mlhu dní
taje v taje a zas slzí
barevné lži svádění

Paměť víry víří na kusy
jak lezou z ní skřeky zapomnění
a mdloby temného rozednění
střílí alibi
umělých kytek z rákosí

Životem křičí děti
v domě z pampelišek
odkvetlých
zafouká vítr
odletí

Generální ředitel ČT: Ukázalo se, že ČT plně splňuje evropské standardy

Novináři, politici a analytici médií hovořili na půdě Senátu PČR na téma Evropské standardy v médiích. V pořadí pátou konferenci o lidských právech uspořádala 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Důvodem konference byl podle místopředsedkyně fakt, že existence médií veřejné služby patří k jedním ze základních podmínek demokratického státu. „Mediální a politická kultura se ovlivňuje a prolíná a naším úkolem je udělat všechno proto, aby média byla nezávislá. Kouzlo demokracie je v tom, že každá účelovost se dřív nebo později obrátí proti svému strůjci. Je to zájem občanů, politiků i žurnalistů.”

Za dva čokoládové zajíce máte práci 1 500 zaměstnanců

René Zavoral, náměstek generálního ředitele pro program a vysílání, odcitoval v úvodu konference projev Petera Duhana, generálního ředitele ČRo, který se pro nemoc omluvil. Veřejnoprávní média poskytují obsah, jejž komerční rádia nabídnout posluchači nemůžou. Standardem by měla být objektivita a vyváženost. „Poplatek je 45 Kč. 45 Kč stojí čokoládový zajíc, 45 Kč jsou dvě pytlíkové polívky, 45 Kč je cena dvou piv. Za to dostává posluchač práci 1500 zaměstnanců,” citoval Zavoral Petera Duhana a vyjmenoval všechny stanice, které mohou posluchači poslouchat. Zdůraznil především ČRo Plus, stanici mluveného slova a ČRo Junior, která patří k nejúspěšnějším projektům ČRo, po roce fungování má 20 tisíc posluchačů.

„Veřejná služba je hodnota, která by měla být zachována nejen v rámci ČR, ale v rámci celé Evropy,” prohlásil generální ředitel České televize Petr Dvořák a upozornil na fakt, že v některých zemích, jako je třeba Maďarsko, se média veřejné služby dostávají pod obrovský tlak. V Řecku se dokonce veřejnoprávní vysílání zastavilo. Média veřejné služby v ČR se podle Dvořáka ve srovnání s ostatními státy umisťují výše a jsou někdy dávány za vzor. „Rada Evropy srovnává média veřejné služby, ČT patří mezi ty lepší,” potvrzuje politolog a publicista Jaroslav Šonka.

„ Veřejnou službu beru jako poslední veřejný prostor globalizovaného a monopolizovaného světa,” začala svůj příspěvek mediální analytička Irena Ryšánková. Sociální odpovědnost podle mediální analytičky dopadá nejen na reportéry a výrobce, ale i na spotřebitele. Aby mohla veřejnoprávní televize plnit své funkce, potřebuje jistoty finanční, legislativní, morální a technologické, tvrdí Ryšánková.

Analytik médií Milan Kruml jako jediný otevřel téma bulvárních médií. „Považuji za chybu obecné přesvědčení, že na bulvární média se standardy nevztahují.”

Turecko doporučení EP k vstupu do EU nedostane, vězní nejvíce novinářů 

 Libor Rouček, europoslanec a místopředseda Evropského parlamentu spolu s Danou Váhalovou, místopředsedkyní Parlamentního shromáždění Rady Evropy a poslankyní PČR, se zabývali především mediální politikou Evropy. „Bez svobodných, nezávislých a diversifikovaných médií je těžké budovat demokratickou společnost,” říká Váhalová. Rada Evropy proto vytváří soubor standardů, které se opírají o Listinu základních práv a svobod, a vydává řadu doporučení.

  „Evropská unie žádnou společnou mediální politiku nemá. Někdo řekne, že to je chyba, někdo řekne, že to je dobře. Máme tu Listinu základních práv EU. Máme tu protokol 29 smlouvy o EU, máme tu směrnici o audiovizuálních službách z roku 2010, a to je tak všechno,” vykládá europoslanec Rouček, který je přesvědčen, že můžeme mít sebelepší mediální zákony, ale rozhodující je politická kultura. „Podívejte se, jak dopadla veřejnoprávní televize v Řecku. Podívejte se, jak to vypadá v Itálii. Neumím si představit, že Evropský parlament by dal doporučení k vstupu Turecka, když je v Turecku nejvíce vězněných novinářů.”

Nešvar veřejnoprávních médií je bulvarizace a primitivizace

Nejvýraznější tváří diskuze po prvním bloku byl mediální analytik Štěpán Kotrba. „Nešvar veřejnoprávních médií je bulvarizace a primitivizace. Média veřejnoprávní služby selhala, stačí frekvenční analýza, jak veřejnoprávní média ignorují práci Rady Evropy nebo Evropského Parlamentu,” prohlásil analytik, k tomu se přidal Rouček, který vyprávěl, že v Bruselu jsou pouze 3 akreditovaní čeští novináři, a tak je nejčastěji v televizi albánské. „Všechno to je údajně otázka peněz, ale já si myslím, že také nezájmu.”

Pokud médium slibuje náklonnost i loajalitu mně, slibuje ji i jiným

Daniela Drtinová hned v úvodu upozornila, že vystupuje stále ještě jako zaměstnanec ČT. Ohlédla se za půlroční krizí v ČT, kterou přirovnala ke krizi na přelomu roku 2000 a 2001. „Troufám si tvrdit, že vznikla ze stejných důvodů jako tehdy, a v něčem byla ještě o něco složitější,” zhodnotila situaci v ČT Drtinová. Největší problém vidí ve způsobu volení radních ČT. „Rada je navrhována občanskými sdruženími a nově spolky, z těch si vybírají politici. Takové složení rad bude vždy poplatné politikům. Prošla jsem osobní zkušeností těchto dopadů,” přiznala. Drtinová je přesvědčena, že odpolitizovaná rada je užitečná i politikům, kterým může být pojistkou objektivity. „Pokud médium slibuje náklonnost i loajalitu mně, slibuje ji i jiným,” připomněla. 

Zdeněk Šámal, ředitel zpravodajství ČT, není tak skeptický. „Ano, ČT je dozorována orgánem, který je volen PS. Jsem ale přesvědčen, že v současné době nejsou největší hrozby politické, nežijeme v době opoziční smlouvy. Myslím si, že největší hrozby pro zpravodajství ČT jsou ekonomické.”

Déčko rozděluje svět na dětský a dospělý

Petr Koliha, výkonný ředitel ČT :D, představil déčko jako program, který má vzdělávat, být bezpečný, kvalitní, předvídatelný a kultivování. Podle ředitele je 30 % původní české tvorby a z toho jen 7 % archivních pořadů.  

Podle Jana Jiráka, profesora na Žurnalistice FSV UK, by média veřejné služby měla mít funkci integrační, a to podle něj Čt :D nesplňuje. „Má-li veřejné médium posilovat integritu společnosti, tak si myslím, že tady ji spíše rozděluje na dětský a dospělý svět. A tam by se dalo spekulovat nad tím, jestli naplňuje službu veřejnosti,” myslí si Jirák. Jistý potenciál vidí v ČT art. „Obsahuje nabídku, k níž nelze v ČR jednoduše najít alternativu. Obávám se, že ČT art obsluhuje publikum, které samo o sobě je těžko ekonomicky zhodnotitelné,” prohlašuje o ČT art Jirák. 

Veřejnoprávní televize se musí zbavit zátěže v podobě „koláčů”

Publicista Karel Hvížďala začal situací v tištěných médiích. Lidové noviny byly minulý rok v 50 milionové ztrátě a za první čtvrtletí tohoto roku MF DNES klesla inzerce o 40 %. Podle Hvížďaly je situace neudržitelná a noviny bude třeba dotovat, a na to podle něj její majitelé nejsou připraveni. „Když jsem pro Andreje Babiše sepisoval kodex a říkal jsem mu to, tak se smál, protože si to neuměl představit, že by vlastnil něco nevýdělečného.” Inzerce jejich internetového zpravodajství, bude schopná v Evropě stabilizovat noviny až v horizontu pěti let. Ve střední a východní Evropě ale až spíše až za 10 let. „ Za této situace je role veřejnoprávních médií mnohem vyšší, zodpovědnější a důležitější, protože se může stát, že v nejbližších letech tady nebudou jiné instituce, které budou schopné plnit základní komunikační úkoly veřejného prostoru, tak jak si to v Evropě představujeme,” je přesvědčen Hvížďala a dodává, že média veřejné služby se musí zbavit  také zátěže z 90. let, kterou na ně uvalil Vladimír Železný v podobě “koláčů”. „Musí být hrdější a dokázat přesvědčit, že důležitější jsou ta kritéria, která sledují kvalitu zpravodajství, a tím si vydobýt větší prestiž.”

Tisková mluvčí ministra pro lidská práva a rovné příležitosti Jarmila Balážová hovořila především o zneužívání romské tématiky politiky. „Velká řada politiků využívá sociální sítě a blogy k šíření hoaxů. Žádné řešení nenabízejí, jen šíří nenávist,” vysvětluje. Podle Balážové je největší otázkou, jestli jsou média na tyto politiky připraveni a budou mít právě teď před volbami vnitřní nástroj, jak se v médiích s těmito rasistickými výstupy vyrovnat.

Hlasovalo se o spokojenosti s podobou Událostí, čtyři lidé zvedly ruce, všichni zaměstnanci ČT

Co je a co už není veřejnoprávní služba, tím se ve svém příspěvku zabýval Milan Fridrich, ředitel programu ČT. Připomněl, že na prvním programu BBC běží například Chcete být milionářem, Superstar nebo Nejslabší máte padáka. „Televize vznikla jako prostředek zábavy a informovanosti. Zábavy nikoliv v tom pokleslém smyslu.”

Na to reagoval Jan Potůček, šéfredaktor Digizone.cz, slovy, že nejsme v situaci BBC. A poukázal na zákon o ČT, kde je jen vágním popisem definováno, co má nabízet a jak se má lišit od komerční televize. „Promo kampaň Dělníci Bulváru – otázka zní, co ten dokument měl divákům říci a řekl jim to?”. Na konci svého výstupu nechal hlasovat, kdo je spokojen s aktuální podobou Událostí. Čtyři ruce zvedly ruku, všichni byli zaměstnanci ČT. 

„Ukázalo se, že ČT plně splňuje evropské standardy, které jsou definované i na evropské úrovni. A že pro okolní krajiny může představovat určitý vzor. Jednak díky tomu jakým způsobem funguje, jakým způsobem dokáže českou společnost definovat a měřit, a jak vystupuje v rámci evropského kontextu. V odpoledním bloku se ukázalo, že ČT z hlediska veřejné služby hraje nezastupitelnou roli,” zhodnotil konferenci Petr Dvořák, generální ředitel ČT. 

WebRep

currentVote

noRating

noWeight

Jak Maidan udělal ze země prostitutek zemi bojovníků za svobodu

V roce 2011 jsem se poprvé zúčastnila Letní žurnalistické školy. Bydlela jsem na pokoji s Galinou. Byla to Ukrajinka. Na LŽŠ jich každoročně jezdí 5 – 10. Jsou to studenti vysokých škol stejně jako velká část z nás, Čechů. Až na to, že u nich jsou na vysoké škole už v 16. Problémem je jazyková bariéra, studenti se s nimi moc nebaví, někteří se jich straní. Často jsem slýchala: „No jsou to Ukrajinci, co bys čekala.” Tento výrok s sebou často nesl barevnost opovržení. Přece jen někteří si při slovech “Ukrajinec” vybaví prostituci, levnou pracovní sílu a srandovní přízvuk.

2012 LŽŠ Mávám :)

 Vyšší vrstva mluví rusky, hlavně na vysokých školách není moc “cool” mluvit ukrajinsky

Na Galu vzpomínám jako na divoženku, která si dělala, co chtěla. Zatímco my pracovali, ona užívala svobody z bytí v ČR. Jednou i na den beze slov zmizela a šla nakupovat (Což nebylo moc dobře, nebyla přece jen plnoletá). Měla jsem ji ráda, řešila stejné problémy jako my kdysi v 16. Ano. Chlapy. Jako jediná z Ukrajinců na LŽŠ uměla pořádně anglicky. Přestože to byla krásná kudrnovlasá bezstarostná divoženka, která si ráda postěžovala na kluky a vlastně v její hlavě často byli jen kluci, vyprávěla mi čas od času o Ukrajině. Rozčilovala se nad tím, že na Ukrajinu Evropa pohlíží jako na zemi prostitutek. Posteskla si, jaké tahanice jsou s tím někam vycestovat, a že se nejspíš nikdy nepodívá do USA. Musela by být pozvaná. To bylo něco, co jsem si nedokázala v 18 představit. Nemoct cestovat. Komunistické Československo jsem nezažila, znala jsem ho jen jako dávnou minulost, o které se dost často vypráví. 

Vysvětlovala mi, že vyšší vrstva mluví rusky, hlavně na vysokých školách není moc “cool” mluvit ukrajinsky. Naučila mě jen jedno slovo “počta”. Ano, je to pošta.

V roce 2012 přijelo více Ukrajinců včetně Galiny. Divokou neposlušnou divoženkou, která se chtěla raději bavit než učit, Galina zůstala. Ostatní byli ale jiní. Vybírali nejspíš z těch, co jsou ve vyšších ročnících a umí anglicky. Tehdy jsem bydlela se Slovenkami. Nemyslete si, že na LŽŠ jezdí samí cizinci (což i spojení cizinec – Slovák je divné :) ), bylo jich tam většinou 10 z 40 a já měla to štěstí, že jsem s nimi mohla bydlet. 

Gala mě tehdy přivítala s úsměvem na tváři a objetím. I tento rok jsem jim pomáhala přes Galinu řešit technické problémy jako byly jízdenky na Ukrajinu či špatně objednané jídlo. Rychle jsem se se zbytkem seznámila, sedávali jsme s nimi u oběda a zpovídali je z Ukrajiny. 

A tak nebylo ani ničím zvláštním, že jsme s Dagmar pomáhali Romanovi při natáčení jeho reportáže a on nám. Když jsme šli z natáčení z domova důchodců, vyprávěl nám o cenzuře v médiích. O Putinovi. Cítila jsem z jeho slov smutek. Tahle vzpomínka ve mně zůstala jako záblesk smutku v tom slunečním oparu úsměvů, který jsme ten týden zažívali. 

Galina nám vášnivě vysvětluje, co máme opakovat 

Já s mými přáteli z Ukrajiny 2012

Inteligentní a zábavní, to byla slova, co si většina Čechů nedokázala představit vedle “Ukrajinec”

Když poslouchám, že Ukrajina je uměle vytvořený stát, říkám si, jak tohle může někdo říct. To léto jsme s nimi oslavili den ukrajinské nezávislosti. Mávali jsme vlaječkami. Radovali se. Poslouchali vážnou Galinu, která nám vysvětlovala, co máme ukrajinsky opakovat. Nikdy více jsem ji neviděla tak upřímnou, pracovně zaujatou. A tak málo divokou. Samozřejmě se smála a zůstávala Galou. Cítila jsem, jak jsou pyšní, že jsou Ukrajinci. Něco, o čem se Čechům může jen zdát. Možná tak, když vyhrajeme v hokeji.

V roce 2013 přijela na LŽŠ Ukrajinka Natalia Bodnar, která studovala na Slovensku slovenštinu. Skvělá fotografka, úžasná holka. Inteligentní, milá a první Ukrajinka, která nemusela překonávat jazykové bariéry. Najednou zapadala. 

Natálka s Lenkou na LŽŠ slovensky mluvící Ukrajinky

Vždy jsem ráda o svých ukrajinských přátelích vyprávěla. O tom, jak jsme se bavili s Romanem o velbloudech v kavárně, což byl takový vtip, který nikdo kromě tehdy přítomných nedokáže pochopit. Roman totiž nebyl tak zdatný angličtinář jako Galina. A občas jsme z toho měly s Dagmar srandu. Ale jen tak něžnou. Co chci říct, když jsem o nich vyprávěla, setkala jsem se s opovržením nad tím, že “Ukrajinci”. Inteligentní a zábavní, to byla slova, co si většina Čechů nedokázala představit vedle “Ukrajinec”. Ukrajina byla vnímáni opravdu jako stát prostitutek, divných copů na hlavě a levné pracovní síly. A taky ten přízvuk. Po tom, co se stalo na Maidanu, je Ukrajina najednou symbolem boje za svobodu. Lidé cítí solidaritu. Češi obdivují Ukrajince a fandí jim. ČT24 nevysílá o ničem jiném. Odpoledne jdeme zapalovat svíčku pro Ukrajinu. Jsem za to ráda. Jen Ukrajinci byli skvělí i předtím než vyšli do ulic. Doufám, že tohle je konec předsudků pro Ukrajinu. Ale také bych si přála, aby pro to nemuseli umírat lidi. Aby to zobecňování, že všichni Ukrajinky jsou prostitutky, každý Vietnamec je nepořádný a všichni Romové kradou (a to i mě okradli a bratra zmlátili), přestalo.