Jak Maidan udělal ze země prostitutek zemi bojovníků za svobodu

V roce 2011 jsem se poprvé zúčastnila Letní žurnalistické školy. Bydlela jsem na pokoji s Galinou. Byla to Ukrajinka. Na LŽŠ jich každoročně jezdí 5 – 10. Jsou to studenti vysokých škol stejně jako velká část z nás, Čechů. Až na to, že u nich jsou na vysoké škole už v 16. Problémem je jazyková bariéra, studenti se s nimi moc nebaví, někteří se jich straní. Často jsem slýchala: „No jsou to Ukrajinci, co bys čekala.” Tento výrok s sebou často nesl barevnost opovržení. Přece jen někteří si při slovech “Ukrajinec” vybaví prostituci, levnou pracovní sílu a srandovní přízvuk.

2012 LŽŠ Mávám :)

 Vyšší vrstva mluví rusky, hlavně na vysokých školách není moc “cool” mluvit ukrajinsky

Na Galu vzpomínám jako na divoženku, která si dělala, co chtěla. Zatímco my pracovali, ona užívala svobody z bytí v ČR. Jednou i na den beze slov zmizela a šla nakupovat (Což nebylo moc dobře, nebyla přece jen plnoletá). Měla jsem ji ráda, řešila stejné problémy jako my kdysi v 16. Ano. Chlapy. Jako jediná z Ukrajinců na LŽŠ uměla pořádně anglicky. Přestože to byla krásná kudrnovlasá bezstarostná divoženka, která si ráda postěžovala na kluky a vlastně v její hlavě často byli jen kluci, vyprávěla mi čas od času o Ukrajině. Rozčilovala se nad tím, že na Ukrajinu Evropa pohlíží jako na zemi prostitutek. Posteskla si, jaké tahanice jsou s tím někam vycestovat, a že se nejspíš nikdy nepodívá do USA. Musela by být pozvaná. To bylo něco, co jsem si nedokázala v 18 představit. Nemoct cestovat. Komunistické Československo jsem nezažila, znala jsem ho jen jako dávnou minulost, o které se dost často vypráví. 

Vysvětlovala mi, že vyšší vrstva mluví rusky, hlavně na vysokých školách není moc “cool” mluvit ukrajinsky. Naučila mě jen jedno slovo “počta”. Ano, je to pošta.

V roce 2012 přijelo více Ukrajinců včetně Galiny. Divokou neposlušnou divoženkou, která se chtěla raději bavit než učit, Galina zůstala. Ostatní byli ale jiní. Vybírali nejspíš z těch, co jsou ve vyšších ročnících a umí anglicky. Tehdy jsem bydlela se Slovenkami. Nemyslete si, že na LŽŠ jezdí samí cizinci (což i spojení cizinec – Slovák je divné :) ), bylo jich tam většinou 10 z 40 a já měla to štěstí, že jsem s nimi mohla bydlet. 

Gala mě tehdy přivítala s úsměvem na tváři a objetím. I tento rok jsem jim pomáhala přes Galinu řešit technické problémy jako byly jízdenky na Ukrajinu či špatně objednané jídlo. Rychle jsem se se zbytkem seznámila, sedávali jsme s nimi u oběda a zpovídali je z Ukrajiny. 

A tak nebylo ani ničím zvláštním, že jsme s Dagmar pomáhali Romanovi při natáčení jeho reportáže a on nám. Když jsme šli z natáčení z domova důchodců, vyprávěl nám o cenzuře v médiích. O Putinovi. Cítila jsem z jeho slov smutek. Tahle vzpomínka ve mně zůstala jako záblesk smutku v tom slunečním oparu úsměvů, který jsme ten týden zažívali. 

Galina nám vášnivě vysvětluje, co máme opakovat 

Já s mými přáteli z Ukrajiny 2012

Inteligentní a zábavní, to byla slova, co si většina Čechů nedokázala představit vedle “Ukrajinec”

Když poslouchám, že Ukrajina je uměle vytvořený stát, říkám si, jak tohle může někdo říct. To léto jsme s nimi oslavili den ukrajinské nezávislosti. Mávali jsme vlaječkami. Radovali se. Poslouchali vážnou Galinu, která nám vysvětlovala, co máme ukrajinsky opakovat. Nikdy více jsem ji neviděla tak upřímnou, pracovně zaujatou. A tak málo divokou. Samozřejmě se smála a zůstávala Galou. Cítila jsem, jak jsou pyšní, že jsou Ukrajinci. Něco, o čem se Čechům může jen zdát. Možná tak, když vyhrajeme v hokeji.

V roce 2013 přijela na LŽŠ Ukrajinka Natalia Bodnar, která studovala na Slovensku slovenštinu. Skvělá fotografka, úžasná holka. Inteligentní, milá a první Ukrajinka, která nemusela překonávat jazykové bariéry. Najednou zapadala. 

Natálka s Lenkou na LŽŠ slovensky mluvící Ukrajinky

Vždy jsem ráda o svých ukrajinských přátelích vyprávěla. O tom, jak jsme se bavili s Romanem o velbloudech v kavárně, což byl takový vtip, který nikdo kromě tehdy přítomných nedokáže pochopit. Roman totiž nebyl tak zdatný angličtinář jako Galina. A občas jsme z toho měly s Dagmar srandu. Ale jen tak něžnou. Co chci říct, když jsem o nich vyprávěla, setkala jsem se s opovržením nad tím, že “Ukrajinci”. Inteligentní a zábavní, to byla slova, co si většina Čechů nedokázala představit vedle “Ukrajinec”. Ukrajina byla vnímáni opravdu jako stát prostitutek, divných copů na hlavě a levné pracovní síly. A taky ten přízvuk. Po tom, co se stalo na Maidanu, je Ukrajina najednou symbolem boje za svobodu. Lidé cítí solidaritu. Češi obdivují Ukrajince a fandí jim. ČT24 nevysílá o ničem jiném. Odpoledne jdeme zapalovat svíčku pro Ukrajinu. Jsem za to ráda. Jen Ukrajinci byli skvělí i předtím než vyšli do ulic. Doufám, že tohle je konec předsudků pro Ukrajinu. Ale také bych si přála, aby pro to nemuseli umírat lidi. Aby to zobecňování, že všichni Ukrajinky jsou prostitutky, každý Vietnamec je nepořádný a všichni Romové kradou (a to i mě okradli a bratra zmlátili), přestalo.